Iontový náboj

Materiály pro výrobu kontaktních čoček mohou nést elektrický náboj, nebo mohou být elektricky neutrální. Iontový náboj má svou roli především u měkkých (hydrofilních) materiálů, kde má vliv např. na ukládání depozit a uchovávání tvaru kontaktních čoček.
Materiály nesoucí elektrický náboj mají na svém povrchu záporný náboj, a jsou tedy materiály iontové. Proteiny obsažené v slzách mají kladný náboj, a proto jsou přitahovány k povrchu čočky. Pro zamezení ukládání depozit jsou materiály upravovány tak, že je záporný náboj z povrchu odstraněn. Iontové čočky mohou být také namočeny do roztoku, který obsahuje pozitivně nabité částice. Neiontové čočky jsou elektricky neutrální a zpravidla jsou méně reaktivní se složkami slzného filmu.
Materiály používané na výrobu kontaktních čoček můžeme rozdělit podle jejich schopnosti vázat vodu na hydrofobní a hydrofilní (hydrogelové). Měkké kontaktní čočky byly v FDA rozděleny do čtyř skupin podle elektronegativity povrchu.

Skupina I: neionizované polymery s nízkým obsahem vody (38-50%)
Skupina II: neionizované polymery s vysokým obsahem vody (51-80%)
Skupina III: ionizované polymery s nízkým obsahem vody
Skupiny IV: ionizované polymery s vysokým obsahem vody