Materiály pro výrobu kontaktních čoček mohou nést elektrický náboj,
nebo mohou být elektricky neutrální. Iontový náboj má svou roli
především u měkkých (hydrofilních) materiálů, kde má vliv např. na
ukládání depozit a uchovávání tvaru kontaktních čoček.
Materiály
nesoucí elektrický náboj mají na svém povrchu záporný náboj a jsou tedy
materiály iontové. Proteiny obsažené v slzách mají kladný náboj a proto
jsou přitahovány k povrchu čočky. Pro zamezení ukládání depozit, jsou
materiály upravovány tak, že je záporný náboj z povrchu odstraněn.
Iontové čočky mohou být také namočeny do roztoku, který obsahuje
pozitivně nabité částice. Neiontové čočky jsou elektricky neutrální a
zpravidla jsou méně reaktivní se složkami slzného filmu.
Materiály
používané na výrobu kontaktních čoček můžeme rozdělit podle jejich
schopnosti vázat vodu na hydrofobní a hydrofilní (hydrogelové). Měkké
kontaktní čočky byly v FDA rozděleny do čtyř skupin podle
elektronegativity povrchu.
Skupina I: neionizované polymery
s nízkým obsahem vody (38–50%)
Skupina II: neionizované polymery
s vysokým obsahem vody (51–80%)
Skupina III: ionizované polymery
s nízkým obsahem vody
Skupiny IV: ionizované polymery s vysokým
obsahem vody
