Iontový náboj
Materiály pro výrobu kontaktních
čoček mohou nést elektrický náboj, nebo mohou být elektricky
neutrální. Iontový náboj má svou roli především u měkkých
(hydrofilních) materiálů, kde má vliv např. na ukládání depozit a
uchovávání tvaru kontaktních čoček.
Materiály nesoucí elektrický
náboj mají na svém povrchu záporný náboj, a jsou tedy materiály iontové.
Proteiny obsažené v slzách mají kladný náboj, a proto jsou přitahovány k
povrchu čočky. Pro zamezení ukládání depozit jsou materiály upravovány
tak, že je záporný náboj z povrchu odstraněn. Iontové čočky mohou být
také namočeny do roztoku, který obsahuje pozitivně
nabité částice. Neiontové čočky jsou elektricky neutrální a zpravidla
jsou méně reaktivní se složkami slzného filmu.
Materiály
používané na výrobu kontaktních čoček můžeme rozdělit podle jejich
schopnosti vázat vodu na hydrofobní a hydrofilní (hydrogelové). Měkké
kontaktní čočky byly v FDA rozděleny do čtyř skupin podle
elektronegativity povrchu.
Skupina I: neionizované polymery s
nízkým obsahem vody (38-50%)
Skupina II: neionizované polymery s
vysokým obsahem vody (51-80%)
Skupina III: ionizované polymery s
nízkým obsahem vody
Skupiny IV: ionizované polymery s vysokým
obsahem vody