Při vývoji materiálu pro kontaktní čočky sehrálo roli několik
faktorů: např. snášenlivost materiálu, biokompatibilita a nositelovo
pohodlí. Prvním materiálem, používaným pro výrobu kontaktních čoček, bylo sklo.
Sklo bylo nahrazeno na krátkou dobu celuloidem. Ten se však přestal
používat z důvodu jeho měkkosti a nestability. Ve čtyřicátých letech byl
vynalezen termoplastický polymer-polymethylmethakrylát (PMMA), který
tvoří základ i dnešních plynopropustných čoček.
Tvrdé kontaktní
čočky
Za největší pokrok v oblasti kontaktních čoček se považuje
objevení polymethylakrylátu. Jako první plynopropustný materiál je uváděn
butyrát acetátcelulózy (CAB). Dalšími plynoprospustnými materiály pro
výrobu tvrdých kontaktních čoček se stávají silikonové pryskyřice
siloxan- metakryláty, fluor-siloxan- metakryláty a alkyl-styrenové
kopolymery. Více o
tvrdých kontaktních
čočkách.
Měkké kontaktní čočky
Základním materiálem pro
výrobu měkkých kontaktních čoček je hydroxyetylmetakrylát (HEMA),
síťovaný maximálně jedním procentem etylendimetakrylátu a jeho kopolymery
vinylpyrrolidonu a glycerylmetakrylátu. Kopolymery umožňují zvýšit obsah
vody a tím i propustnost čočky. Měkké kontaktní čočky rozdělujeme na
hydrofobní a
hydrofilní.
