Vynálezce Otto Wichterle
Otto Wichterle (27.10.1913 – 18.8.1998)
„Chemik,
který vyrobil první tzv. měkké kontaktní čočky“
Otto
Wichterle - český chemik, vynálezce měkkých kontaktních čoček, zakladatel
Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze a dlouholetý profesor Vysoké
školy chemicko-technologické, se narodil 27. října 1913 v Prostějově.
Wichterle vystudoval prostějovské gymnázium, pokračoval ve
studiích na chemické fakultě pražského Českého vysokého učení
technického (ČVUT) – zde pak také působil po absolutoriu (doktorát
získává v roce 1936) jako odborný asistent profesora Votočka, a pracoval
zde až do zavření vysokých škol v roce 1939.
Od roku 1940 byl
zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde vedl pracovní
skupinu, zabývající se výzkumem polyamidů. Vypracoval technologii výroby
kaprolaktamu a již v roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna
polyamidu, která bylo možno spřádat. Po řadě komplikací souvisejících s
utajením před německými okupanty a poté s problémy poválečného
průmyslu, byla průmyslová výroba těchto polyamidů s označením Silon
zahájena až za deset let.
V roce 1945 se O. Wichterle vrátil na
VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie, které
přerušilo uzavření vysokých škol v roce 1939, a začal přednášet
obecnou a anorganickou chemii. Napsal učebnici anorganické chemie, která
v pojetí předbíhala svou dobu. Dále napsal německou a českou učebnici
organické chemie.
Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou
síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít
vhodný materiál pro oční implantáty. Podařilo se zde připravit
poly-hydroxyethylmethakrylátový (HEMA) gel, který pohlcoval až 40 % vody,
měl vhodné mechanické vlastnosti a byl průhledný.
Při
politické čistce, kterou provedlo v roce 1958 komunistické vedení VŠCHT,
byl profesor Wichterle, spolu s řadou dalších vynikajících učitelů, ze
školy vyhozen. Výzkum nitroočních čoček na VŠCHT byl zlikvidován.
V roce 1957 proběhlo v Praze mezinárodní sympozium o
makromolekulární chemii, které vedení státu přesvědčilo o potřebě
zřízení pracoviště zaměřeného na výzkum syntetických polymerů.
Ředitelem v roce 1958 vzniklého Ústavu makromolekulární chemie
Československé akademie věd byl jmenován profesor Wichterle.
Rozhodující pokusy se zpracováním hydrogelů do vhodného tvaru oční
kontaktní čočky proto provedl profesor Wichterle doma. Na vánoce 1961 si
sestavil pomocí dětské kovové stavebnice Merkur první prototyp
odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl dynamem z jízdního
kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil první čtyři velmi
pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik let se sen o nápravě
oční vady, který poprvé popsal v roce 1508 Leonardo da Vinci a který k
realizaci dovedl profesor Otto Wichterle, rozšířil do celého světa. Dnes
užívá kontaktní čočky, které lze rychle a jednoduše aplikovat, asi 100
000 000 obyvatel naší planety.
Konflikty s vládnoucí mocí, kdy
režim bez Wichterleho vědomí odprodává patent na výrobu měkkých
kontaktních čoček do zahraničí (za zlomek jeho skutečné hodnoty), jeho
aktivní občanské postoje v období tzv. pražského jara a brzy po něm
(Wichterle přidává svůj podpis pod 2000 slov a při svém vystoupení v
parlamentu otevřeně kritizuje postup vládnoucí moci po okupaci země vojsky
Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968) pak vedou k tomu, že je na počátku
husákovské normalizace v roce 1970 zbaven všech svých vedoucích
postů.
V roce 1990 byl profesor Otto Wichterle, člen
mezinárodních společností, držitel řady zahraničních cen a čestný
doktor zahraničních univerzit, autor více než dvou set odborných
publikací, a přes 150 vynálezů a patentů, zvolen předsedou
Československé akademie věd a tuto funkci vykonával až do rozdělení
Československa v roce 1993. V roce 1993 byla jedna z planetek naší
sluneční soustavy pojmenována Wichterle.
Otto Wichterle,
největší osobnost československé chemie v období po druhé světové
válce, a vědec, díky němuž jsou dnes široce dostupné a levné měkké
(hydrofilní) kontaktní čočky, umírá 18. srpna roku 1998.